NĚŽNOSTI

super fotkaPro lidskou bytost je Něha nepostradatelná. Ženy obecně mají k Něžnostem blíže nežli muži, jsou často zvyklé na něžná gesta a dotyky, jimiž se obdarovávají samy navzájem jen například při běžné konverzaci.

Ženské tělo je mnohonásobně citlivější, nežli to mužské a pro ženu je dotyk, dotyk s opravdovým citem (nemyslím tím tedy, asi dobře myšlené, poplácání po zádech) nesmírně vyživující. Ano, takový dotyk či gesto doslova VYŽIVUJE ženské jádro!

Spousta z nás ale Něhu neumí přijímat ani ji dávat. Z větší či menší části máme naše těla (raději) znecitlivěná, ať už z jakýchkoliv důvodů. Pokud budeme souhlasit s tvrzením, že ženské tělo je nerozlučně spjato se srdcem, nemůžeme se potom tomuto znecitlivění divit. Naše srdce bývají ztvrdlá, obklopená spoustami krust, jimiž se v průběhu našeho života obklopujeme. Jsme potom jako takové cibule obalené v ochranných slupkách, jimiž se vymezujeme vůči okolí, které nás třeba v minulosti zranilo. A právě NĚŽNÝ VĚDOMÝ DOTEK může pomalu tyto krusty rozpouštět!

Také s tím, jak žena poznává více a více samu sebe – jde do hlubin svého srdce, se stává více a více citlivou i v úrovni celotělové.

photo-1432807653616-37f5f5c2508eExistuje občas určitá tendence Něžností opovrhovat. Možná více Muži mají z Něhy strach, neboť jí mohou být vedeni do hlubší intimity, do větší pravdivosti vůči sobě samotným i vůči své ženě, mohou jí být vedeni do světa, kde není prostor pro různá tzv. mužská, ale falešná povrchní gesta, jsou nuceni odkrýt svůj vnitřní svět, svá srdce! Možná mají strach, že tím přijdou o svou mužnost, že budou pohlceni tím světem, kterému tolik nerozumí. Přitom tušíme, že tomu tak není!
Ale myslím, že i spousta z nás žen se potýká s podobným problémem.

Strach z hloubky, strach z opravdové nefalšované intimity, z odhalení srdce v jeho pravé podstatě, ze samotného štěstí… Toto vše je totiž velmi nepohodlné. Jednoduší je přeci zůstat na povrchu, kde to tak dobře známe a kde to tolik nebolí. A tak raději naše touhy potlačíme a zůstaneme u rolí, které jsme dobrovolně přijaly – hrajeme si v posteli na vzdychající pornoherečky (nic proti tomu, pokud si v lásce a v radosti vědomě tuto roli volím) ve snaze zalíbit se své drahé polovičce a jedeme dále ve svých starých programech. Toto vše raději, nežli se stát otevřenou, zranitelnou a barvu přiznávající Bohyní ve své plnosti, V PRAVDĚ!
photo-1428069940893-209d71f133cf
Kolik z nás žen je nekompromisně pravdivých?

Kolik z nás plně ukáže hloubku svého srdce, svých tužeb?

Kolik žen tvrdí, že ani příliš Něhu nepotřebují, protože tuší, jak moc by musely své srdce otevřít a být zraněné?

Dita Berková za La Que Sabé pro Intimi.sk11169631_448479328639392_994985709768919747_o

Komentáře
  1. Marta Vancurikova napsal:

    …moc krasne jsi nam to napsala Ditus,rezonuji stim a preju nam vsem zenam…dovolte si otevrit sva srdce a s pohlazenim duse a tela uvidite to nejdulezitejsi co v sobe kazda zena ma…LASKU….mmoooc objimam a preju laskyplny cas vanocni

  2. Dita napsal:

    Martičko, mooc děkuji!! Ty máš to největší srdce!! 🙂 také objímám! 🙂

  3. Petra napsal:

    Ditu, to je úžasný! Moc se mě Tvůj článek DOTKNUL, i když jenom přes srdíčko 🙂 Krásné téma a tolik potřebné v dnešním světě… řekla bych, že úplně každému chybí od druhých něha a přijetí vyjádřené třeba dotykem, objetím. Já osobně mám moc ráda lidi, který dokážou upřímně vyjadřovat city, spontánně se radovat, brečet… Dokážou druhého bez zábran obejmout, chytnout ho za ruku, políbit, aniž by se ohlíželi na to, co je zrovna společensky vhodné či ne… Já sama si kolem sebe tvořím určitou krustu, protože mám zkušenost s tím, že když jsem se úplně otevřela, většinou mě lidi k sobě stejně nepustili, zneužívali, zraňovali mě a nebyli ke mně naoplátku upřímný… Ale teď si tak při Tvém krásném článku říkám, že možná to bylo právě proto, že měli kolem sebe taky krustu negativních zkušeností, a tak nemohli ani upřímné city a přátelské dotyky skutečně procítit… Abychom sami sebe ochranili, radši se uzavíráme do svého světa. Je to jako začarovanej kruh, navzájem se necítíme a nechtěně se zraňujeme. Ale přitom se najdou i lidí, který to dokážou – dokážou být upřímný, otevřený a být druhým blízko a nebát se zranění… Řekla bych, že je to proto, že si kolem sebe vědomým dotykem a sdílením vytvořili pozitivní slupku, díky který dokážou druhé rozehřát, sblížit. – Takže ta cesta tady skutečně je… Jsem hrozně ráda, že dáváte ženám a vlastně všem taková uvědomění. <3 Děkuji Ditu za ta krásná slova, moc Tě zdravím! 🙂

  4. Dita napsal:

    Milá Petro, já děkuji za Tvá hladící slova – jsou velkou motivací!:)Noo, souhlasím s Tebou! DĚKUJI MOCKRÁÁÁÁT!!!:)

Napsat komentář: Marta Vancurikova Zrušit odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.