Kouzlo přijetí aneb Zažijte stav beztíže

Máte ve svém životě pocit, že vás neustále něco stahuje dolů? Že ač máte všechny důvody k radosti, přesto se skutečně a plně radovat nedokážete? Byla jsem na tom stejně. Ale naštěstí jsem objevila kouzlo, které mě z toho zakletí dostalo ven. A já si teď životem doslova lítám a užívám si až dětskou radost z naprostých maličkostí.

Mám pocit, že jedu na nějakých drogách, ale ve skutečnosti jsem jenom okusila, jaké to je vyčistit si negace a emoční bolesti v sobě a být skutečně svobodná. Chcete to zažít taky? Já vám tu čarovnou formulku ráda prozradím. Jen klidně čtěte dál. Bude to výživné.

Začarovaný kruh v močále negací

V mém raném životě se událo spoustu situací, v nichž jsem si v hlavě propojila myšlenku se silnou negativní emocí. Tuto emoci jsem v sobě podržela a v kombinaci se zvolenou myšlenkou jsem si v sobě utvořila negaci, nebo chcete-li negativní program. Tento program jsem si v sobě nevědomky nainstalovala a můj systém podle něj fungoval po celou dobu až do teď.

My lidé (nejenom ženy) fungujeme tak, že pokud nás v minulosti něco zraní, zafixujeme si navždy tuto informaci a přijmeme ji za platnou pro svůj život. Často se děje, že ženy, které byly v dětství týrané, jsou nadále týrané i ve vztazích s muži. Jak je to možné? Patrně si jedou svůj negativní program: Musím trpět. Všichni jsou na mě zlí. Nezasloužím si lásku. A to, čemu věří, se jim také děje.

Foto by: Shihao Mei Zdroj: unsplash.com

 

I já se neustále utápěla v jedněch a těch samých situacích a problémech. Točila jsem se v nich jako křeček v kolotoči a sama sebe se stále dokola ptala: Proč se mi tohle sakra děje?

Proč mi všichni závidí? Proč si přijdu neschopná a méněcenná, i když se mi něco povede? Proč mám pocit, že si nemůžu tyhle chvíle ve svém životě užít, proč mám pocit, že si je nezasloužím? Proč mám permanentní strach, že něco nestihnu, že mi něco uteče? Proč mám strach jít v noci na záchod? Proč se cítím špatně, když něco nevím? Proč mám neustále pocit, že jsem něco provedla? Proč si vůbec nevěřím? Proč mám strach, že mi někdo ublíží a pošpiní mě? Proč musím žít s těmi nepříjemnými pocity v žaludku? Proč musím žít ve strachu?

Na všechny tyhle otázky mi odpověděla metoda RUŠ (a že jsem toho na sobě zkoušela hodně). Možná jste se s ní někdy setkaly a možná vám otevře oči jako mně, Juditce a dalším. Moc bych vám to přála, protože pokud tomu propadnete, pak věřte, že to bude jedna velká jízda.

To jediné podstatné je ROZHODNOUT SE. Rozhodnout se pro život v láskyplných vztazích bez nepříjemných emocí, rozhodnout se pro život v radosti, lásce, klidu, blaženosti. Rozhodnout se, že s tím, co vás štve, trápí, zraňuje, začnete něco dělat a že dosáhnete toho, že vás v životě už jen tak něco nerozhodí!

Nevěříte? I to je možná váš negativní program, který jste si v sobě vytvořily. A protože dle tohoto programu žijete, svět vám to odráží nazpátek. Pokud věříte tomu, že to nefunguje, pak vám to fungovat nebude. Pokud věříte tomu, že s vaším životem nejde nic udělat, pak si pište, že vám to život potvrdí.

Terapeutkou sama sobě

Kouzlo, které vám prozradím vás dostane do naprostého stavu bez tíže. Okusíte znovu, jaké to je se dětsky radovat a milovat svět, lidi kolem i samy sebe bez podmínek. Přestanou vás zraňovat a trápit věci, které vás doteď zraňovaly a trápily. Dokážete obejmout svoje rodiče bez jediného nepříjemného pocitu v břiše. Budete svobodné a lehké jako pírka. Jediné, co je třeba, je uvěřit, že to jde. Pak se budou dít zázraky.

Vesmír nefunguje na principu „ukaž a já uvěřím“. Ale na „uvěř a já ti ukážu“. (Wayne Dyer)

To proto je celé kouzlo dostupné jen těm, kteří věří. Věříte? Tak jo, tak já vám to teda prozradím. Celé kouzlo spočívá v tom, že si osvojíte magickou formulku přijímám, přiznáte si, že to, co vám vadí na druhých, je pouze váš problém a budete ochotné se podívat zblízka na své problémy a bolesti, které máte v sobě dlouho uloženy.

Foto by: Eder Oliveira Zdroj: unsplash.com

 

Pro některé z vás to bude možná chvíli nepříjemné, protože se podvědomě vrátíte kamsi do minulosti, kdy jste se cítily velmi špatně. Nicméně pokud se tam vrátíte, odžijete ty emoce a přijmete negaci, kterou  jste v sobě vytvořily, pak pocítíte úlevu padajícího balvanu, který jste ze sebe odvalily.

Kouzlo přijetí v praxi

Autor metody RUŠ Karel Nejedlý popisuje v knize Já to mám jinak věnované praktikování této metody postup, v němž si každý nejdříve čistí své základní vztahy (s matkou, otcem, sourozenci, partnery atd.), z nichž většinou také veškeré negativní programy pramení:

  1. Vytvořím si záměr – Po čem toužím? Pokud budeme konkrétní, tak třeba: Mít rychle a úplně vyřešený vztah s mámou.

  2. Jak se teď cítím? Představím si vybranou osobu a přiřadím k ní číslo od -10 do +10. Na které příčce se teď z emocionálního hlediska maminka u mě nachází?

  3. Vytahám negace – Tato část je nejnáročnější, ale stojí za to ji provést do hloubky. Je o tom, že si člověk klade otázky typu: Co mi kdy vadilo nebo vadí na daném člověku? Co mě na něm štve, co mě zraňuje v konfrontaci s ním? Co jemu vadilo nebo vadí na mně? Co říká a mě to štve/štvalo? Všechny odpovědi si zapíše.

  4. Vyčistím každou negaci – Před zapsané negace si přidám slovo PŘIJÍMÁM a celé to opakuji, a přitom myslím na situaci, kdy jsem poprvé tyto pocity cítila. Například kdy jsem poprvé cítila strach z toho, že jsem udělala něco špatně. Většinou se člověk vrací do dětství. Možná se mu nevybaví situace, ale pouze uslyší něčí známý hlas v určitém tónu a vybaví se mu onen nepříjemný pocit. Celé kouzlo tkví v tom vědomě přijímat danou negaci tak dlouho, dokud nepříjemný pocit nezmizí a nenahradí ho prázdno – pocit jako když koukám na bílou stěnu = „je mi to jedno.“ (Opakovat mohu i konkrétní výroky, které mi někdo říkal – ty mohu opakovat bez slova přijímám, např. Nikdy nic nedokážeš – nikdy nic nedokážeš – nikdy nic nedokážeš...)

  5. První kontrola – Ověřím si, zda mám negaci skutečně vyčištěnou. Poznám to tak, že když si vybavím situaci a myšlenku/výrok, který mě zraňoval, nemám již v sobě žádný negativní pocit. Žaludek se nestahuje, srdíčko nebolí, je mi dobře, necítím nic negativního, svíravého ani bolestivého. Necítím strach, bolest, zklamání, žádnou negativní emoci. Pokud se tak nestalo, je to známka, že nemám negaci dostatečně vyčištěnou (je třeba ji vyplavit a přijmout), nebo že musím jít s čištěním více do hloubky (viz kniha).

  6. Druhá kontrola – Spočívá v tom, že jsem schopná si například představit svoji maminku a říct jí, že ji miluji, že jí všechno odpouštím apod. Pak poznám, že mám vztah s ní zcela vyčištěný. A pokud si maminku vybavím je z emocionálního hlediska na stupnici +10.

(Metoda RUŠ podrobně vizNEJEDLÝ, Karel. Metoda RUŠ aneb Já to mám jinak. 3. uprav. vyd. 2017. ISBN 978-80-260-8965-0.)

Pokud vám tohle kouzlo nejde a nedaří se, pak je možné, že v sobě máte složitější bloky (nejde to, neumím to, nezvládnu to, je to blbost,…), které jsou potřeba vyčistit hlouběji a z jiné stránky. Doporučujeme si pořídit knihu Já to mám jinak, jet na kurz RUŠ, nebo vyhledat zkušeného terapeuta RUŠ.

Tohle všechno vám pomůže stát se terapeutkami samy sobě, naučit se řešit i konkrétní problémy, které v současnosti máte. Touto cestou vám nepřistane ze dne na den na účtě milión. Ale pokud cítíte, že jste chudá a zraňuje vás to, pak vás tato metoda zbaví programu, který vás ve stavu „jsem chudá“ neustále udržuje a kvůli kterému také zákonnitě chudá jste.

Jak mohu přijímat něco, s čím nesouhlasím?

Častý problém, přes který se řada lidí nedokáže přenést… Je jasné, že člověk nemůže souhlasit s tím, že o něm například maminka v nějaké formě říkala, že je neschopný. To by vás pak daná metoda akorát rozčílila. Jen si to představte: Přijímám, že jsem neschopná. Přijímám, že jsem neschopná. Přijímám, že jsem neschopná. Ale sakra já nejsem neschopná!!! 😊

Nejde o to s danou věcí souhlasit, ale povznést se nad ni a přijmout ji, i když s ní nesouhlasím. Dokud totiž s danou věcí budu bojovat, nikdy nebude mít šanci se rozpustit. Bude se stále vracet, připomínat se a dráždit mě. Ve chvíli, kdy v sobě ale najdu onen nadhled, povznesu se a přijmu to, pustím to, přestanu na tom lpět a bojovat s tím – pak ze mě teprve bude vítězka. Už mě to nikdy nebude zraňovat ani štvát, už se nebudu potýkat s nepříjemnými pocity a emocemi, kdykoli o toto téma někdo brnkne. Budu lehká a svobodná.

Foto by: Averie Woodard Zdroj: unsplash.com

 

Se spoustou věcí na tomto světě nesouhlasíme. Nesouhlasíme s týráním zvířat, s domácím násilím, se znečišťováním planety, s tím, že se dějí autonehody. Nesouhlasíme s tím, ale i přesto to přijímáme, že se to děje, díváme se na to s nadhledem, nelpíme na tom, a proto nás to nechává klidnými, permanentně nás to nezraňuje. Už je vám to jasné, o co tady jde? Je jen na nás, jestli chceme žít svázané svými strachy a nezpracovanými emocemi, nebo chceme být uvolněné a svobodné.

Sama jsem si toho v sobě musela vyčistit a pořešit spousty, ale to, co jsem získala se nedá popsat. Stále chodím po baráku a nemůžu tomu uvěřit. Najednou totiž:

  • necítím svíravé pocity strachu v žaludku, najednou je mi lehko a volně a pořád vzdychám, jako by ani moje bránice nemohla uvěřit tomu, že ji nic nesvírá
  • nemám žádné předsudky ani domněnky o lidech
  • situace, které jsem dřív obrečela, nebo odvztekala, mi přijdou k smíchu

A přitom taková blbost, že jo?

Je to tak banální, až je to geniální. Budete se možná smát, ale já si za velmi krátkou dobu přišla třeba na to, že můj pocit z toho, že si v životě nic nezasloužím, pramenil z tak směšné situace v dětství, kdy mi říkali: Zlobilas, tak si nezasloužíš sladkost / nikam nepojedeš.

Pocit, že něco propásnu, pramenil z toho, že jsem v dětství musela sedět u stolu, dokud jsem všechno nedojedla a mezitím jsem viděla, jak si tam venku děti hrají a já to propásnu. Přitom mi často říkali: Podívej, děti ti utečou / brácha ti uteče, tak to honem spapej. A já hrozně brečela, protože jsem měla velký strach, že mi vážně utečou a nepočkají na mě. 🙂

Foto by: Erik Dungan Zdroj: unsplash.com

 

Pocit, že nesmím dělat chyby a selhat, jsem si do života vnesla vírou v myšlenku, že musím mít samé jedničky, jinak rodiče zklamu. Za pocitem, že můj brácha se mnou nechce mít nic společného, pramenil z dětské lítosti z toho, že mě nechce brát do party svých kamarádů. A další a další a hlubší a hlubší věci jsem ze sebe vytahala a přijala… A je mi ták volno a lehko, že najednou poskakuju zrovna jako ta malá Petruška.

Karel Nejedlý, který celou metodu vymyslel a šíří ji dál, v knize popisuje cestu za tímhle nádherným kouzlem. Mniši a lidé, kteří hledají osvícení, se soustředí na praktikování těchto věcí: NEŘEŠ TO, NECH TO DOZNÍT, PŘIJMI TO, JAK TO JE, JENOM TO POZORUJ. A přesně s tímhle můžeme ve svých životech nádherně čarovat i my, milé ženy. Více si můžete přečíst na stránkách metodarus.cz nebo přímo v knížce.

Možná se v tom nevidíte, ale občas stojí za to vyzkoušet něco nového a prostě se v tom postupně najít. Život je celý o zkoušení, hledání, a hlavně o víře. Jenom na vás totiž je, jak říkal moudrý pan Einstein, zda budete žít s vědomím, že zázraky neexistují, nebo že všechno je zázrak. 😊

Žijte v radosti a lehkosti!

Petra Pospíchalová

Zasněná víla s hlavou plnou nápadů, knihomilka, pisatelka a kreativní duše, která miluje psaní a práci s textem všeho druhu. Bytostně ctí přírodu, má vášeň pro tancování, výletování, focení a ženský seberozvoj. Srdcem je naladěná na inspirující svět La Que Sabe.

Komentáře

    Přidat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *